VII.
pøehlídka
diplomových
prací 2006



Aktuálnì

GALERIE PROJEKTÙ 2016

Protokol ze zasedání poroty


Vyhlašovatel

Horák Petr
Institut Ladislava Klímy

vedoucí práce: Prof. Emil Přikryl
fakulta: AVU PRAHA
rok: 2006

Tiskárna HP 
 


| 1 |

partnei projektu 

Archicad

esk centra

Marsh

SOB pojiovna

Sipral


Skeletsystem Goldbeck

  zastnn koly 

      
  Vysok kola umlecko prmyslov v Praze
         

Hodnocení poroty


Na jedné z nejobtížnějších pražských miniparcel autor navrhl výjimečný koncept památníku jedné výrazné postavy české filozofie a literatury Ladislava Klímy. S využitím minimálních prostorových nároků objekt splňuje požadavky na funkci památníku a současně i kulturního institutu neprávem opomíjené osobnosti. Porota vysoce hodnotila originalitu a výtvarné řešení návrhu.

Autorská zpráva


Ladislav Klíma
22. 8. 1878 – 19. 4. 1928

Filosof Ladislav Klíma si ve vzpomínkách na své dětství připsal k věku patnáct let – jsem všemocný. Během svého života neopustil svou myšlenkovou koncepci o kontinuitě hrdinného lidství, vyjádřenou rovnicí: já = Já = Bůh = Volnost. Usiloval stát se Bohem. Dnes po 78 letech od jeho smrti, přestože bývá považován za nejoriginálnějšího českého filosofa, zůstává téměř neznámým.

Jeho obtížně čitelný esejisticko-básnicko-aforistický styl, extémní antropologizmus spolu s balancováním na nejasné hranicí geniality a podivínství ho činí nesnadno pochopitelným. Přesto významem svého díla jistě překračuje hranice Čech.

Klímovovi jde tedy predevším o hledání odpovědí na čtyři základní metafyzické otázky. Opouští metafyzické kategorie. Pravda a lež, dobro a zlo jsou podřízeny vyšším principům myšlení. Pojmy skutečnost, pravda byly pro Klímu pouty, jimiž chtěl duch podvázat křídla Psýchy, obávaje se jejího rozletu do nekonečna – neurčita – neskutečna.

Odvážně formuloval tezi “Svět neexistuje”: “Zdá se nám, že se nám zdá, že něco jest – jediné o čem víme, že existuje, jsou naše duševní stavy.

Požadoval návrat k antickému myšlení předsokratovského typu, zejména k Herakleitovi. (Jeho myšlenka hry – Deus jako dítěhrající si se světem.) Klímova Volnost je “svobodnou hrou na troskách svobodného světa. Není k ní člověk odsouzen. Je to cesta k níž má suběkt možnost volit.


Proluka Na Perštýně

Klíma byl přesvědčením bezdomovec. Neměl vztah k místu, kde bydlel. Své bydliště mnohokrát měnil. Dokonce se i zděděných domů zbavoval. Parcela byla proto vybrána spíše pro dobrou dostupnost v centru Prahy a pro její extrémní podmínky.


Návrh

Koncept

Při návrhu domu jsem nemohl vycházet z původní stopy objektu. Situace je zde v současnosti natolik jiná, že toto řešení již není možné. Stávající hranice pozemku při plném zastavění v podstatě vytváří stejný problém – nespojuje staré a nové, pouze do sebe naráží. Toto se nejvíce projevuje práve při pohledu od Národní ulice. Nová budova příliš potlačuje budovu starší. Takové řešení mi ve Starém městě nevyhovovalo. Využil jsem tedy malebnosti proluky samotné, atmosféry starých dvoru a učinil z ní součást města. Místo domu ulice. Místo pamětní desky chrám.

Samotný institut jsem proto rozdělil do dvou částí. První jsem pojal jako památník a druhou jako budovu Klímovy nadace.

Památník jsem navrhl v podobě širokého schodiště vyplňující téměř celou parcelu. Klíma byl jedním z “putujících filosofů”. Je to cesta vzhůru po ose já = Já = Bůh = Volnost. Antická cesta k chrámu, který neexistuje. Cesta, v troskách svobodného světa, na niž má subekt možnost volit.

Klíma pohrdal architekturou. Jediné zmínky o budovách jsou v jeho románech, kde nechává své putující postavy plazit se jeskyněmi, ztrácet se v temných sklepích, kobkách,… Součást památníku - malé muzeum, popřípadě prostor pro výstavy, jsem proto umístil do podzemí pod schody ve shodě s Klímovými slovy: „…jsme jen krtky. Pouze ve tmě můžeme občas zahlédnout úzký pruh světla…

Budova nadace - 2,5m šíroký dům přilepený na severní stranu neobarokního sousedního činžovního domu, je komponována především s ohledem na pohled od křižovatky ulice Na perštýně s Národní třídou. Je to pohled téměř kolmý na jeho štítovou stěnu. Nejvíc se zde odhaluje necitlivá razantnost zásahu v 19. století. Snažil jsem se tento nedostatek přeměnit na výhodu a vytvořit tuto fasádu jako hlavní v souladu s poetikou slepé štítové zdi.

Jádro nadace tvoří knihovna. Knihy a neuspořádané texty jsou Klímova jediná hmotná pozůstalost. Jádro jeho odkazu. Minimální šířka a vysoká podlažnost budovy z ní činí téměř jedno velké schodiště. Převýšením několika místností jsem se snažil docílit velkorysosti prostor na malé ploše. Růzností schodišť pak intenzivnějšího prostorového zážitku při průchodu budovou. Systém chodeb a průhledů střežící z nadhledu odkaz filosofa.


Konstrukce a materiály

Venkovní schodiště kamenné z žulových bloků.
Budovu nadace tvoří železobetonová sendvičová konstukce v kombinaci s průsvitným betonem v nenosných částech jižní fasády.
Podzemní části jsou ze železobetonu.


Reflexe

Usiloval jsem přepis Klímových tezí do architektury. Jelikož se sice jedná o extrémní postoje, jsou především metafyzické, a jako takové se tesání do kamene vzpěčují. Architektura udrží jen jasná a přímá sdělení, pokud mají promlouvat i k ostatním. Vybral jsem cestu k Volnosti a tmu v podzemí v níž lze spatřit svetlo. Nepředstavil jsem tak Klímu v jeho úplnosti, ale snad zůstane znepokojivý pocit, který vyvolá touhu seznámit se s dílem člověka jehož odkazu je budova věnována.

Ladislav Klíma není v Praze ničím připomínán. Dnes v době sílícího individualsmu je dobré poznat blíže filosofa, který cestu absolutního individualismu prošlapával a sledovat, kam jej zavedla.



2006
| CENY A UZNÁNÍ ČKA | ZVLÁŠTNÍ VĚCNÉ CENY | PRÁCE HODNOCENÉ VE 3. KOLE | PRÁCE HODNOCENÉ VE 2. KOLE | PRÁCE HODNOCENÉ V 1. KOLE |

  Galerie