XII.
přehlídka
diplomových
prací 2011



Aktuálně

GALERIE PROJEKTŮ 2016

Protokol ze zasedání poroty


Vyhlašovatel

Pucandlová Jitka
Stopy Kristiánova
vedoucí práce: Ing. arch. Jiří Buček
fakulta: FUA TU Liberec
rok: 2011

2. cena 
 


| 1 | 2 | 3 | 4 |

partneři projektu 

Československá obchodní banka


Tork


Legrand

Tisk Horák

Cegra

Česká televize

Marsh

mediální partneři

Časopis Architekt
E-architekt


  zúčastněné školy 

      
  Vysoká škola umělecko průmyslová v Praze Česká zemědělská univerzita v Praze

         

    

Hodnocení poroty
Slečna Pucandlová uvedla svoji práci citátem V. Cílka – „Posvátné je dnes ne to, co je jen božské, ale prostor, kde se potkává příroda a duch.“ Autorce se skutečně podařilo zvolit téma odkrývání paměti místa, přidávání nové vrstvy do odkrytých pozůstatků sklářské osady. Členové jury často poukazovali na uměřenost a vysokou míru citlivosti, s jakou je návrh zpracován. Nové prvky přirozeně a harmonicky navazují na původní části a vytvářejí velmi působivý celek. Je pozoruhodné, jak skromné prostředky, správně navržené, mohou vytvořit velmi silné dílo. Vítězství v soutěži uniklo slečně Pucandlové o nepatrný rozdíl dvou bodů. V předposledním hlasovacím kole dokonce nastala rovnost bodů s návrhem Davida Pavlišty. To vše samozřejmě znamená, že jsme si všichni uvědomovali vysokou kvalitu návrhu a slečně Pucandlové blahopřejeme.

Autorská zpráva

Kristiánov se nachází na jižním svahu v jihovýchodní části Jizerských hor na křižovatce významných turistických stezek. Po dvou požárech (1887 a 1938) se již život do osady nevrátil. Každého, kdo Kristiánov navštíví, se ale dotkne pocit, že tu již lidská ruka zasáhla. Paměť místa naznačuje, že se zde odehrál příběh.
Hlavní částí zpracovaného tématu jsou urbanistický a krajinný koncept osady a možnosti jejího dalšího rozvoje. Dále vyzdvihnutí genia loci zaniklého místa a poukázání na jeho minulost. Navrhuji koncepci muzea skla, rekonstrukci vybraných objektů a zázemí pro návštěvníky hor, vytvoření prostoru pro pořádání poutí, duchovních obřadů a setkání.
V návrhu se střetávají dvě hlavní roviny. V první rovině je expozice, jež je tvořena vlastní osadou. Druhá je rovina duchovní, tvořená třemi vertikálními prvky spojenými do trojúhelníku, umístěnými v pomyslném těžišti osady.
Muzeum lze chápat v různých kontextech. Lze vytvořit instituci, která bude poskytovat expozici v interiéru. Stavět v přírodě objekt, který by upozorňoval na svoje vlastní okolí, je bezpředmětné. Vzniká otevřené muzeum, proměňující se v závislosti na čase, počasí a roční době. Nesnaží se návštěvníka polopaticky informovat. Nechává ho objevovat, pátrat, zkoumat.
Nekonzervuji. Nevytvářím konečný stav. Přidávám další vrstvu. Obnovuji staré principy. Osada kdysi mívala kapli, hřbitov, hospodu a školu. V podstatě základ každé běžné vesnice. Tyto prvky v ní obnovuji – v přeneseném smyslu slova. Krajina má svou paměť. Lidské zásahy do krajiny se překrývají – každá generace přidává svůj díl.
Uvažuji o nekonečné časové lince. Jakýkoliv zásah vytvořený dnes není trvalý navždy. Příroda se vždy zachová tak, jak je jí přirozené. V návrhu jsem se rozhodla odhalit stopy, které zanechali předchozí obyvatelé osady. Zároveň také přidávám vrstvu ze současnosti – jemné zásahy do krajiny, které s ní časem splynou, avšak pořád budou znatelné.



| OCENĚNÉ PRÁCE |
| PRÁCE HODNOCENÉ VE 3. KOLE | PRÁCE HODNOCENÉ VE 2. KOLE |
| PRÁCE HODNOCENÉ V 1. KOLE |

  Galerie