XIII.
přehlídka
diplomových
prací 2012



Aktuálně



Vyhlašovatel

Landa Filip
Památník vězňům Richard, Litoměřice
vedoucí práce: prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek
fakulta: FUA TU Liberec
rok: 2012

 
 


| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |

partneři projektu 

Cegra

Česká centra

Marsh

ČSOB pojišťovna

mediální partneři

Časopis Architekt
E-architekt

  zúčastněné školy 

      
  Vysoká škola umělecko průmyslová v Praze Česká zemědělská univerzita v Praze

         

    

Autorská zpráva

Sad smíření – Památník vězňům Richard, Litoměřice
Paměť je otroctví, neexistující paměť je smrt zaživa. (Matěj Páral)

Na rozdíl od nedalekého Terezína málokdo tuší dějinný význam Litoměřic v kontextu 2. světové války. Projekt se zabývá řešením lokality o rozměrech 1,5 x 1 km západně od Litoměřic, kde se nachází bývalý vápencový důl Richard, později adaptovaný na tajnou nacistickou továrnu. Cílem je vybudování objektu pro expozici o historii zdejšího koncentračního tábora, rekonstrukce části podzemí a krajinné úpravy s důrazem na pietní charakter celého místa.
Koncept vychází z využití podzemních prostorových struktur továrny. Současně s podzemím je rozvíjen i koncept nové krajiny. Oba tyto nosiče jsou spolu svázány funkčně, prostorově i symbolicky. Dualita mezi prostorem a jeho mentálním nábojem tvoří hlavní scénografii projektu. Každý prvek organizace krajiny včetně vody má symbolický význam. Je využito kontrastu mezi organickými formami podzemního labyrintu a geometrizujícím rastrem ovocného sadu, mezi betonovými torzy staveb na povrchu a jemností přírody. Vzájemná neutralizace těchto napětí se snaží o komplexní celek smiřující se s krajinou, do níž je injektován. Zbytky původních staveb (např. ventilační šachty, nádrže na užitkovou vodu, filtrační stanice) jsou obnaženy a reinterpretovány do nových souvislostí.
Uzdravení traumatické paměti je symbolizováno rituálním jednáním návštěvníků, kteří budou sami sázet stromy do ovocného sadu. Zážitek svobody pohybu podněcuje vědomí dějinných souvislostí, paradox oproti nesvobodě, kdy byla tato lokalita obehnána ostnatým drátem bez možnosti úniku. Krajina se bude velmi pozvolna proměňovat a obnovovat. Její potenciál bude zvýrazněn, monumentalita nepřístupných podzemních prostor bude vymezena na povrchu.
Území sestává ze tří mírně odlišných mikroklimatických systémů: areál původního krematoria, plocha určená pro nový sad a vápencový vrch Bídnice. Všechna tři mikroklimata budou protnuta přímočarou spojnicí vstupu do podzemí s krematoriem. Směrem k městu je tato osa vizuálně upnuta na dominantu komína krematoria a postupně zaříznuta do terénu.
Funkčně projekt využívá klimatických a topografických podmínek. Nejde o didaktickou turistickou atrakci. Jde o vlastní intenci návštěvníka - poutníka, který bude dané souvislosti sám objevovat. Jde o obnovení a uzdravení ztracené paměti. Zahrada Čech se proměňuje v Sad smíření.



| OCENĚNÉ PRÁCE |

| PRÁCE HODNOCENÉ V 5. KOLE | PRÁCE HODNOCENÉ VE 4. KOLE |
| PRÁCE HODNOCENÉ VE 3. KOLE | PRÁCE HODNOCENÉ VE 2. KOLE |
| PRÁCE HODNOCENÉ V 1. KOLE |

  Galerie